O aktivním střelci se nepíše snadno, ale ve firmách má smysl o tomto tématu mluvit věcně. Ne proto, abych šířil strach, ale aby lidé věděli, že první reakce má být jednoduchá, rychlá a podřízená přežití.
První reakce nesmí čekat na dokonalé informace
Při napadení na pracovišti bývá prvních několik okamžiků nepřehledných. Lidé slyší rány, křik, běh, protichůdné informace nebo jen vidí, že se ostatní začali přesouvat. V takové situaci není čas na dlouhé ověřování.
Základní rozhodnutí je jednoduché: pokud můžete bezpečně uniknout, vzdalte se. Pokud uniknout nemůžete, ukryjte se a omezte riziko. Pokud máte možnost kontaktovat tísňové složky, udělejte to stručně a řiďte se jejich pokyny.
Toto téma nepatří do firem jen jako formální školení. Patří tam proto, že lidé ve stresu nečtou manuály. Dělají to, co mají předem zažité.
Vedení firmy by mělo počítat s tím, že lidé budou reagovat různě. Někdo uteče, někdo ztuhne, někdo bude chtít volat blízkým. Příprava má tyto reakce zjednodušit do několika kroků, které jsou proveditelné i ve stresu.
- vzdálit se do bezpečí
- kontaktovat tísňové složky
- řídit se jejich pokyny
Únik má prioritu, pokud je opravdu bezpečný
Když existuje volná cesta pryč od hrozby, únik je obvykle nejlepší volba. Neznamená to běžet do neznáma. Znamená to rychle se vzdálit od nebezpečného prostoru, nevystavovat se zbytečně pohledu útočníka a nezdržovat se sbíráním věcí.
Ve firmách se často řeší evakuační trasy kvůli požáru, ale méně často kvůli násilnému útoku. Přitom běžná úniková cesta nemusí být v dané situaci vhodná. Zaměstnanci by měli znát více možností pohybu po budově.
Při úniku nepodporuji hrdinství. Pomoci druhému má smysl, pokud tím nevytvoříte další oběť. Rychlé opuštění prostoru a předání informací zasahujícím složkám může být největší pomoc.
Úkryt znamená snížit viditelnost a hluk
Pokud únik není možný, cílem je vytvořit mezi sebou a hrozbou překážku, omezit viditelnost a ztišit prostor. Zamknuté dveře, zhasnutá světla, tichý telefon a odstup od vstupu mohou snížit riziko.
Zůstat v klidu neznamená necítit strach. Znamená to minimalizovat pohyb, nedívat se ze zvědavosti do chodby a nešířit neověřené zprávy. Každý zvuk a každý pohyb může v nesprávný moment přitáhnout pozornost.
Pokud je v místnosti více lidí, někdo musí tiše převzít základní organizaci. Zavřít dveře, odsunout lidi z přímé linie, ztišit telefony a připravit informaci pro tísňové složky.
Úkryt má být aktivní rozhodnutí, ne pasivní čekání uprostřed místnosti. Lidé se mají přesunout mimo přímý pohled ode dveří, ztišit zařízení a připravit se na pokyny policie, jakmile bude bezpečné je přijmout.
- zůstat v klidu a minimalizovat pohyb
- zajistit prostor podle možností
- nevystavovat se zbytečně riziku
- sledovat vývoj situace pouze z bezpečné pozice
Komunikace musí být stručná a použitelná
Volání o pomoc má předat hlavně místo, povahu události, směr pohybu hrozby, počet zraněných, pokud je bezpečné to říct, a informaci o tom, kde se volající nachází. Dlouhé vysvětlování může zdržovat.
Ve firmě má být předem určené, kdo komunikuje s tísňovými složkami, kdo informuje zaměstnance, kdo má přístup k plánům objektu a kdo čeká na pokyny policie. Bez této přípravy vzniká paralelní chaos.
Během incidentu se nepokouším řídit situaci na dálku přes skupinové zprávy, pokud to lidi vystavuje riziku. Krátká, jasná a ověřená informace má větší hodnotu než mnoho domněnek.
Zaměstnanci by také měli vědět, že při příjezdu policie se mohou pokyny zdát tvrdé nebo strohé. V takové chvíli nejde o komfort komunikace, ale o rychlé rozlišení hrozby a osob v bezpečí. Spolupráce a viditelné prázdné ruce mohou pomoci předejít zmatku.
Vedení firmy má odpovědnost ještě před incidentem
Role zaměstnanců a vedení nezačíná až ve chvíli útoku. Začíná v přípravě: jasně definované krizové postupy, proškolení lidé a určené odpovědné osoby. To nejsou formality pro složku v kanceláři.
Každá budova má jinou dispozici, jiné vstupy, jiný režim návštěv a jiný typ provozu. Proto nemám rád univerzální plakáty bez návaznosti na konkrétní místo. Zaměstnanec potřebuje vědět, co platí právě v jeho budově.
Po zvládnutí situace přichází vyhodnocení incidentu, úprava bezpečnostních postupů a otevřená komunikace se zaměstnanci. Mlčení nebo bagatelizace může prodloužit stres a zhoršit důvěru v organizaci.
Součástí přípravy je také práce s návštěvami. Hosté, dodavatelé a externí pracovníci neznají budovu tak jako zaměstnanci. Recepce a odpovědné osoby proto musí vědět, jak je v krizové situaci rychle nasměrovat.
- jasně definované krizové postupy
- proškolené zaměstnance
- určené odpovědné osoby
- vyhodnocení incidentu
- úprava bezpečnostních postupů
- otevřená komunikace se zaměstnanci
Závěr: připravenost nemá děsit, ale zjednodušit reakci
Útok aktivního střelce je krajní situace, u které nikdo rozumný neslibuje jednoduché řešení. Přesto má příprava velký význam. Pomáhá lidem rychleji se rozhodnout, omezit riziko a předat zasahujícím složkám použitelnou informaci. Právě jednoduchost rozhoduje, když selže běžný provoz.
Pokud chcete ve firmě projít krizové postupy, únikové možnosti, role recepce, vedení a zaměstnanců, můžeme to udělat nezávazně a bez strašení. Cílem je věcný plán, který lidé pochopí dřív, než by ho někdy potřebovali.
„V krajní situaci lidem nepomůže složitý manuál, ale jednoduchý postup, který znají předem.“— Robert Václavík
