Sedmnáct let chráním lidi v ulicích. Dnes Vám ale o klientovi řekne víc jeho prohlížeč než hodina sledování. Vysvětluji, co všechno o Vás zařízení tiše prozradí a jak tu stopu ztenčit.
Muž, kterého jsme nikdy nesledovali, a přesto o něm věděli všechno
Před pár lety jsme zajišťovali ochranu klienta, který byl přesvědčený, že ho někdo sleduje. Nasadili jsme běžný postup: prověřili okolí bydliště, trasy, vozy za námi. Nic. Žádné auto, žádná tvář, která by se opakovala. A přesto druhá strana pokaždé věděla, kde se klient pohybuje. Chvíli trvalo, než nám došlo, že sledování neprobíhalo v ulici, ale v jeho kapse. Telefon a notebook o něm prozrazovaly víc, než by dokázala celá skupina lidí za týden práce v terénu.
Za sedmnáct let osobní ochrany jsem si zvykl číst prostředí. Kdo se dívá, kdo se otáčí, které okno není prázdné náhodou. Jenže svět se posunul. Dnes o veřejně známém člověku zjistíte víc z jeho digitální stopy než z fyzického sledování. A co mě na tom nejvíc zaráží: většina těch informací uniká úplně automaticky, aniž byste cokoli klikli. Stačí, že otevřete webovou stránku.
Právě proto vznikl náš krátký test Digitální expozice. Prověří dvacet věcí, které o Vás Vaše zařízení řekne během několika vteřin, a dá Vám skóre. Tenhle článek je jeho doprovod. Vysvětlím Vám v klidu a bez strašení, co jednotlivé body znamenají a co s nimi jde reálně udělat.
Odkud voláte a jestli je linka zamčená
Začnu tím nejzákladnějším. Ve chvíli, kdy otevřete web, prozradíte svou IP adresu. To je něco jako zpáteční adresa na dopise. Řekne, přes jakou síť a od jakého poskytovatele se připojujete a přibližně odkud, až na úroveň města. Pro nás v ochrance je poloha citlivá věc. Když se dá odvodit, odkud se klient připojuje, dá se odvodit i to, kde bydlí nebo pracuje.
Druhá věc je, jestli je Vaše spojení šifrované. To jsou písmena HTTPS na začátku adresy; některé prohlížeče je znázorňují zámečkem, Chrome dnes ikonou nastavení vedle adresy. Bez šifrování putují data mezi Vámi a webem otevřeně a kdokoli na trase, třeba na veřejné Wi-Fi v hotelu, si je může přečíst. Beru to jako zamčené dveře do auta. Samozřejmost, kterou ale spousta lidí přehlíží.
Některá zařízení a prohlížeče dál mohou prozradit, jaký máte typ připojení. Jestli jedete po mobilních datech, nebo po Wi-Fi, a zhruba jak je rychlé. Zdánlivá maličkost, jenže mobilní data často znamenají, že jste na cestách, zatímco domácí Wi-Fi napovídá, že jste doma nebo v práci. Je to tichá informace o Vašem pohybu. A u telefonů se dá odečíst i stav baterie. Zní to neškodně, ale ve spojení s ostatními údaji je i procento nabití další drobná známka, podle které Vás lze rozpoznat a chvíli sledovat napříč stránkami. Firefox a Safari tenhle kanál zavřely úplně; Chrome ho bohužel nabízí dál — i proto dává smysl volba prohlížeče, ke které se dostanu níž.
Otisk, který nesmažete, i když všechno vymažete
Tady začíná nejzajímavější a nejméně známá část. Existuje technika, která Vás pozná, i když smažete cookies, vypnete přihlášení a schováte se za VPN. Říká se jí otiskování, fingerprinting. Funguje na jednoduchém principu: každé zařízení je nepatrně jiné a z desítek drobných rozdílů se dá poskládat téměř jedinečný podpis.
Jak to vypadá v praxi. Web požádá Váš prohlížeč, aby na skryté plátno nakreslil obrázek nebo text. Podle grafické karty, ovladačů a fontů vyjde výsledek u každého kousek jinak. Tomu se říká otisk plátna, canvas. Podobně se dá zneužít grafický čip přes takzvaný WebGL, kdy se testuje, jak Vaše grafika vykresluje trojrozměrnou scénu. A dokonce i zvuk: prohlížeč nechá spočítat neslyšitelný tón a podle drobných odchylek ve zpracování vznikne zvukový otisk, AudioContext.
A obrazovka je trpělivá. Beze slova hlásí své rozlišení a barevnou hloubku, tedy kolik má bodů a kolik barev umí zobrazit. Kombinace „tenhle konkrétní monitor, takhle nastavený, s touhle grafikou a tímhle zvukovým čipem“ je překvapivě vzácná. Sám bych nevěřil, jak snadno Vás z davu vyloupne. Je to jako poznat člověka ne podle jména, ale podle chůze, držení těla a způsobu, jak si sedá. Nic z toho nezměníte tím, že si vezmete jiný kabát.
Co Vás prozradí, i když se schováte za VPN
Hodně lidí si koupí VPN a myslí si, že tím je hotovo. VPN je dobrý nástroj, sám ho doporučuji, ale není neviditelný plášť. Existuje několik kanálů, kterými reálná identita uniká i přes ni.
Prvním je WebRTC. To je technologie pro videohovory přímo v prohlížeči a má nepříjemnou vlastnost: může prozradit Vaši skutečnou IP adresu, i když jedete přes VPN. Záleží na prohlížeči, jeho nastavení i na tom, jak dobře únik ošetřuje samotná VPN. Zažil jsem, že klient měl VPN zapnutou, a přesto svítila jeho domácí IP adresa, protože o tomhle úniku nikdo nevěděl. Druhým kanálem je časové pásmo. VPN Vám sice přepíše polohu na jinou zemi, ale hodiny ve Vašem počítači pořád ukazují středoevropský čas, a to region prozradí. Třetím jsou jazyky nastavené v prohlížeči. Když máte na prvním místě češtinu, není těžké odhadnout národnost, ať se tváříte, že se připojujete odkudkoli.
A do čtvrtice zařízení hlásí i svůj výkon: kolik má procesor jader a zhruba kolik paměti RAM. Samo o sobě to nikoho neohrozí, ale je to další střípek do mozaiky otisku. Čím víc těchhle drobností sedí k sobě, tím jistěji poznají, že za novým připojením jste zase Vy.
Sledovači, sušenky a signál, který nikdo neposlouchá
Když si otevřete běžný zpravodajský web, málokdy komunikujete jen s ním. Na pozadí se načítají sledovací prvky třetích stran, trackery. Reklamní a analytické firmy takhle sledují, po jakých stránkách se pohybujete, a skládají si o Vás profil. Blokátor sledování je proto jedna z nejúčinnějších věcí, které můžete mít. Odřízne většinu těch tichých pozorovatelů dřív, než se stačí načíst.
Existuje i slušná cesta, jak říct „nechci být sledován“: signál Global Privacy Control, zkráceně GPC. Prohlížeč ho posílá webům jako zdvořilou žádost, ať Vaše data neprodávají a nesdílejí dál. Jeho starší předchůdce DNT prohlížeče postupně opouštějí, protože ho weby braly jen jako nezávaznou prosbu a většinou si ho nevšímaly. GPC je v tomhle o krok dál: v některých amerických státech, třeba v Kalifornii, už má i právní váhu, takže ho tamní firmy nemůžou jen tak přejít. Proto má smysl si ho v prohlížeči zapnout.
Weby si o Vás navíc ukládají data přímo do prohlížeče, do takzvaného trvalého úložiště neboli localStorage. Na rozdíl od běžné návštěvy tahle data přežijí i zavření okna a klidně tam na Vás čekají, až se vrátíte. Je to jako kapsa, ve které se Vám postupně hromadí cizí lístečky. Čas od času má smysl ji vysypat, tedy smazat uložená data jednotlivých webů, v nastavení prohlížeče je najdete jako „data webů“, protože jinak roste stopa, kterou o sobě necháváte. Podobné je to s cookies, tedy sušenkami. Cookies nejsou zlo, díky nim zůstanete přihlášení. Zlo jsou ty sledovací, které Vás sledují napříč weby. Proto ty otravné souhlasy se sušenkami. Rada zní jednoduše: odmítejte vše nepovinné. A pokud Váš prohlížeč umí ochranu proti otiskování, anti-fingerprinting, zapněte ji. Ta záměrně zaokrouhluje a lehce zašumí ty drobné technické hodnoty, o kterých jsem mluvil výš, takže z davu tolik nevystupujete.
Stará verze je odemčené dveře a co si sahá na hardware
Dvě věci, které pořád podceňujeme. První je aktuálnost prohlížeče a operačního systému. Každá aktualizace zavírá díry, kterými se dá dovnitř. Zastaralý prohlížeč je jako zámek, ke kterému už koluje univerzální klíč. V naší práci platí jednoduché pravidlo: co je neaktualizované, je slabé místo. Když vyskočí nabídka aktualizace, není to obtěžování, je to výměna zámku zdarma. A ať už jedete na Windows, macOS, Androidu nebo iPhonu, systém sám o sobě prozradí, z jakého zařízení přicházíte, což je další řádek ve Vašem profilu.
Druhá věc je přístup k hardwaru. Prohlížeče postavené na jádru Chromu umí přes web sáhnout na Bluetooth, USB, na takzvané HID zařízení, jako je klávesnice nebo herní ovladač, nebo na sériový port. Firefox a Safari to z bezpečnostních důvodů záměrně neumožňují. Má to legitimní využití, třeba připojení platebního terminálu. Ale je to mocné oprávnění a nemá ho dostat každý web, který o něj požádá. Nejlepší dveře jsou zavřené dveře. Já to beru jako klíče od auta: nepůjčuju je někomu jen proto, že hezky poprosil.
Z toho plyne obecná zásada, kterou opakuju klientům pořád dokola. Oprávnění rozdávejte tak opatrně, jako byste je platili z vlastní kapsy. Když web nebo aplikace chce polohu, mikrofon, kameru, Bluetooth, ptejte se proč. Ve většině případů to k ničemu nepotřebuje a jen si doplňuje obrázek o Vás.
Co udělat ještě dnes, bez paranoie
Nechci, abyste po tomhle článku zahodili telefon a přestěhovali se do lesa. Digitální stopu nejde smazat úplně a ani to není cílem. Cílem je nebýt ten nejsnáze čitelný člověk v místnosti. Úplně stejně to funguje ve fyzické ochraně: nejde o to zmizet, ale nebýt zbytečně nápadný a snadný cíl. Splynout s davem je většinou ta nejlepší ochrana.
Šest kroků, které dávají největší smysl s nejmenší námahou, a zvládnete je za jedno odpoledne. Zaprvé, používejte prohlížeč, který se o soukromí stará sám, třeba Brave nebo dobře nastavený Firefox. Zadruhé, přidejte si do něj rozšíření uBlock Origin, které odřízne většinu sledovačů a reklam. V Chromu už jeho plná verze nefunguje — i proto v prvním kroku doporučuji Firefox nebo Brave. Zatřetí, pořiďte si důvěryhodnou VPN, sám doporučuji Proton VPN nebo Mullvad, a berte ji jako jednu vrstvu ochrany, ne jako všelék. Začtvrté, aktualizujte prohlížeč i systém, jakmile to jde. Zapáté, odmítejte nepovinné cookies a zapněte ochranu proti otiskování, pokud ji prohlížeč nabízí. A zašesté, buďte skoupí na oprávnění.
To je většina výsledku za zlomek úsilí. Zbytek je zvyk a všímavost, úplně stejná jako v ulici. Jakmile jednou začnete vnímat, co všechno o Vás zařízení říká, přestane Vás to zaskakovat.
Když chcete vědět, jak na tom jste
Náš test Digitální expozice Vám ukáže, jak na tom Vaše konkrétní zařízení právě teď je, a dá Vám skóre napříč všemi dvaceti body, které jsem tu popsal. Je to dobrý začátek, abyste věděli, kde stojíte.
A pokud řešíte ochranu vážněji, ať už jde o osobní bezpečnost, diskrétní přepravu, nebo právě o digitální stopu, kterou za sebou necháváte, ozvěte se nám na nezávaznou konzultaci. Za sedmnáct let jsme se naučili, že tělesná ochrana a ta digitální už dnes patří k sobě. Rád si s Vámi v klidu projdu, co je ve Vaší situaci opravdu potřeba a co je zbytečné strašení. Bez tlaku, bez závazku.
„Ochrana už dávno není jen o tom, kdo stojí vedle Vás. Je i o tom, co za Vás mlčky vypráví Vaše zařízení každému, kdo se umí dívat.“— Robert Václavík
